V druhé polovině června jsme se zúčastnili akce pořádané Mezinárodním centrem pro udržitelné finance (ISFC) ve Skautském institutu v Praze. Pětice zajímavých hostů diskutovala o greenwashingu. Shodli se, že běžný spotřebitel nemá šanci se mezi výrobky a službami detailně orientovat a posoudit, co greenwashing je, a co není. Navíc toto rozlišování je mnohdy pouhým subjektivním názorem jednotlivce. Pokud společnost nahradí plastová brčka papírovými, můžeme ji považovat za udržitelnou? Nebo by spíše neměla brčka používat žádná? Jediným dokumentem obsahujícím katalog aktivit, které jsou udržitelné, a které přispívají k cílům udržitelnosti, tak zůstává Taxonomie EU.
Malé firmy si nemohou dovolit zaplatit certifikace udržitelnosti, protože jsou velmi nákladné. Měly by tedy samy od sebe vydávat jasné signály, jak jsou jimi vyráběné produkty zatěžující pro životní prostředí.
Setkání bylo ukončeno společným názorem, že pokud udržitelnost nebude byznysově výhodná, naše společnost nikdy nedosáhne změny.