07.11.2022
Nová reportovací povinnost Evropské unie týkající se environmentální a sociální udržitelnosti a dobré správy firem asi žádného majitele české firmy nenadchne. Kdo by měl rád regulace a reportování, že ano. Tato povinnost se bude do roku 2026 (pro fiskální rok 2025) týkat všech firem nad 250 zaměstnanců a do roku 2027 i kotovaných malých a středních firem. Je to tzv. ESG agenda, kde zkratka pochází z anglického environment, social a governance. Cílem nemá být reportování pro reportování. Cílem je snaha zajistit, aby jednoho dne firmy opravdu udržitelné byly. Nejen proto, že to je dobré pro planetu, ale také pro samotný byznys.
Firma, která je udržitelná ve třech zmiňovaných oblastech, bude také více odolná jako taková. Bude schopna nacházet nové tržní příležitosti, přitáhnout talent, mít lepší vztahy s dodavateli a zaměstnanci a zajistit si výhodnější financování.
Z tohoto pohledu je škoda, že se majitelé českých firem začnou udržitelnosti ve větším měřítku věnovat teprve nyní, pod tlakem hrozící regulace. Být udržitelný je dobré pro byznys bez ohledu na nařízení z Bruselu.
Jedním z důvodů, proč je dobré mít k dispozici ESG data a být schopný je prezentovat, je přístup k financování. Ve světě a v Česku už často dochází k dobrovolným závazkům finančního sektoru směrem k zelené ekonomice a sociálně odpovědnému podnikání. Často bez ohledu na nařízení regulátorů. A banky a investiční skupiny si vybírají projekty, které financují. Čím více tedy budou dbát na firemní udržitelnost, tím více podpory by v této oblasti měly české firmy od bank dostat.
V současné době jsou hlavní české banky spíše na začátku systematického přístupu k agendě ESG. Poskytují poměrně malé množství ESG produktů a většina z nich se zaměřuje na životní prostředí. a navíc jen v málokterých cílí na střední a malé podniky. Malé banky téměř vůbec nepracují s kvantitativními daty při posuzování ESG projektů.
Podle údajů z veřejných zdrojů se české banky zabývají negativním screeningem, tedy problematickými oblastmi, do kterých se rozhodly neinvestovat. Dělají to dnes i proto, že služby nebo produkty v těchto oblastech představují riziko pro přírodu nebo společnost. Negativní screening mají zaveden především velké banky, zatímco ty malé se mu téměř vůbec nevěnují. Velké banky například vylučují investování do uhlí, zbraní nebo aktivit porušujících lidská práva. Některé banky se vyhýbají také investování do neudržitelného rybolovu, zpracování zvířecí kůže, alkoholu, pornografie nebo gamblingu.
Mnohé evropské banky jdou ale ještě dál a mohou jít českým bankám příkladem. Německá Deutsche Bank například vylučuje investování do dluhopisů, které se vážou na nepřihlášení k Pařížské dohodě o změně klimatu, k úmluvě OSN o biologické rozmanitosti nebo k nepodepsání smlouvy o nešíření jaderných zbraní. BNP Paribas zase nefinancuje aktivity přispívající k deforestaci Amazonie.
A v Česku? Především větší banky zde mají v portfoliu úvěrové a investiční produkty, které se dají definovat jako ESG. Jedná se především o zelené půjčky nebo třeba o poradenství zaměřené na Evropské fondy. Některé banky ale podle veřejných zdrojů takovou podporu nenabízí vůbec. Celkově je tato nabídka poměrně omezená ve srovnání se situací v jiných členských zemích EU.
Dalším nedostatkem je, že v kontextu udržitelnosti se u českých bank klade důraz především na environmentální aspekty, daleko méně na aspekty sociální.
Zdravá tržní ekonomika vyžaduje prosperující malé a střední podniky, ne pouze přítomnost velkých hráčů. V České republice tvoří tyto podniky přibližně 40 procent HDP a podílejí se na více než polovině českého exportu. Jejich role je tedy výrazná a při transformaci české ekonomiky na udržitelný model nezastupitelná. Zároveň jsou to ale malé a střední firmy, které mají daleko menší zdroje pro své fungování, rozvoj byznysu a případnou transformaci na udržitelný model podnikání než jejich velké protějšky. A české banky zatím ve svém portfoliu ESG produkty a služby, které by cílily přímo na tento segment české ekonomiky, nemají. Hlavní české banky jen velmi málo cílí primárně na malé a střední podniky. Vzhledem k vyšší atraktivitě financování větších než těch menších hráčů přijdou malé a střední podniky zkrátka.
Dle výzkumu KPMG české velké banky zohledňují při schvalování úvěrů ESG informace, ale ve většině případů pouze kvalitativní. Menší banky ESG informace při poskytování úvěrů nezohledňují vůbec. Celkově je shromažďování dat, jejich kvalita a dostupnost problémem jak malých, tak velkých bank. Pouze polovina velkých bank shromažďuje data pro monitoring rizik spojených s ESG. To představuje značný problém, protože se tím ukazuje pouze malá schopnost bank měřit (a tedy řídit) rizika spojená s ESG a správně vyhodnocovat předkládané projekty malých nebo velkých podniků.
Je pozitivní, že se české banky čím dále tím více agendou ESG zabývají a mnohé nabízejí zajímavé produkty v této oblasti, nebo dokonce zvýhodněné úrokové sazby pro zelené projekty. Je ale rozhodně co vylepšovat. České banky by měly mít lépe propracovaný systém negativního screeningu. Je potřeba, aby lépe podchytily dopad obchodních aktivit svých klientů na společnost a byly více v souladu s bojem proti klimatickým změnám. Měly by nabízet ESG produkty a služby více zacílené na střední podniky a podpořit tak jejich transformaci k udržitelnému způsobu podnikání. A neměly by zapomínat ani na sociální aspekty a aspekty samotného vedení firem.
Klíčové jsou větší investice do sběru a analýzy kvantitativních dat. To je alfa a omega, pokud to myslí banky s ESG vážně. Bez měření ESG indikátorů, kvalitních a konzistentních, lze těžko měřit ESG rizika. Sbírání dat samozřejmě může mít své limity, kdy ne všechna data jsou dostupná nebo budou dostupná až za příliš dlouhou dobu. Je proto nevyhnutné, aby tento přístup šel ruku v ruce s více „intervenčním“ přístupem politiky neinvestování do škodlivých aktivit.
Komentář si můžete přečíst také v Hospodářských novinách.